Klášter řádu redemptoristů se začal budovat v září 1901 zásluhou Terezie Lžičařové, vdovy
po majiteli gruntu č.11, bratra jejího muže P. Josefa Lžičaře a cholinského kaplana P. Františka
Ševčíka. Projektantem stavby se stal stavitel Josef Brach z Loučky. V sousedství Lžičařova gruntu
v části zahrad se zároveň staví kostel a grunt sám s přístavbou má sloužit jako klášter.
Noviciát pro český dorost byl zahájen 1.července 1903.
Magistrem noviců se stává P. Josef Loch .
Mezi první novice patřil nyní již blahoslavený Metod Dominik Trčka, CSsR / Řím 4.11.2001/.
Noviciát pro český dorost opouští řeholní dům 13.11.1922 a odevzdává svá práva a břemena
olomouckému arcibiskupství.
Roku 1924 se usedlost č.11 při kostele Božského Srdce Páně dostává do správy Dr. Josefu Žůrkovi,
knězi řádu premonstrátů z Nové Říše u Jihlavy. V klášterní budově má sídlo Ústav spolku pro vydržování
sociálně slabších chlapců.
V roce 1945 odchází Dr. Josef Žůrek z Bílska . S Dr. Žůrkem je ve spojení i sousední cakovský rodák
P. Heřman Josef Tyl / tepelský opat - vl. životopis Psancem /.
V dalších letech konají bohoslužby v kostele Božského Srdce Páně kněží z cholinské farnosti.
Od roku 1997 - 2000 zde vypomáhá zdejší rodák P. František Saleský Josef Chytil.
V roce 2003 při oslavách 100. výročí posvěcení kostela Božského Srdce Páně byl nově vymalovaný
kostel znovu posvěcen olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem.
V současné době patří objekt bývalého kláštera i kostel, které jsou spojeny sakristií, Obecnímu úřadu Bílsko.
Dle studie stavebních úprav A2 ARCHITEKTI BENDA & ŠTEFKA OLOMOUC je záměrem
vybudovat domov důchodců při respektování charakteru objektu, který sice není památkově
chráněn, jeho hmota, dispozice i architektura jsou však poměrně kvalitní ukázkou církevní stavby
z počátku 20. století.
Obecní úřad Bílsko předem děkuje za pomoc při rekonstrukci kláštera pro vytvoření obytných
kapacit pro straší spoluobčany ze širšího okolí a zachování jeho významu .